20% Off

Book online to get 20% off your Flight Zone experiences in July

Odchod do zahranicí – tzv. jižní cesta a Strední Východ

Po napadení nezbývalo tem, kterí odcházeli do zahranicí bojovat za svobodu Ceskoslovenska, než odejít tak zvanou jižní cestou. Znamenalo to projít Slovenským štátem, nekdejší soucástí Ceskoslovenska, a Madarskem, jejichž predstavitelé nebyli uprchlíkum, ani duvodu, proc odcházejí do zahranicí, nakloneni. Pri zadržení jim hrozilo vezení, vydání zpátky do Protektorátu, což znamenalo vydání gestapu a poprípade smrt. První bezpecnou zemí na této trase byla až Jugoslávie. Z ní pokracovali exulanti pres Turecko, Libanon a další zeme Stredního Východu do Francie. Pres Strední Východ byli odesíláni i vezni Sovetského svazu, kterí tam byli internovaní po ústupu z poraženého Polska. Po pádu Francie byli ti, kterí se nacházeli v Bejrútu, odvezeni do tehdejší Palestiny. Ceskoslovenská jednotka v Palestine zacala vznikat práve z techto osob. Jižní cesta jako taková byla prerušena nemeckým vpádem do Jugoslávie a Recka.

Stop in Belgrade. Zastávka v Belehradu. From the left on the picture: Na fotografii zleva: Václav BROŽÍK (Parachutist instructor in the USSR/ V SSSR instruktor parašutistu), Vladimír NEDVED, Václav ŽDÍMAL (KIA 29th June 1944/29. cervna 1944), Ladislav KOCOUREK (KIA 17th March/17. brezna 1943), Josef OTISK (commander of the Wolfram paratroop unit, awarded the Order of the British Empire/velitel výsadku Wolfram, držitel rádu MBE). Archiv Tomáše Jambora. Stránka pasu Arnošta Valenty ilustrující jeho cestu do odboje.

Stop in Belgrade. Zastávka v Belehradu. From the left on the picture: Na fotografii zleva: Václav BROŽÍK (Parachutist instructor in the USSR/ V SSSR instruktor parašutistu), Vladimír NEDVED, Václav ŽDÍMAL (KIA 29th June 1944/29. cervna 1944), Ladislav KOCOUREK (KIA 17th March/17. brezna 1943), Josef OTISK (commander of the Wolfram paratroop unit, awarded the Order of the British Empire/velitel výsadku Wolfram, držitel rádu MBE). Archiv Tomáše Jambora.

Bejrút, 5. února 1940. Nahore Rudolf Husár (radarový operátor 68. nocní stíhací perute) a Josef Jurícek (zbrojír 310. cs. stíhací perute), stojící: Jaroslav Lancík (palubní strelec 311. cs. bombardovací perute, KIA 2. cervence 1941), Rudolf Mašek (palubní strelec 311. cs. bombardovací perute, KIA 17. ledna 1942), neznámý. Archiv Tomáše Jambora.

Bejrút, 5. února 1940. Nahore Rudolf Husár (radarový operátor 68. nocní stíhací perute) a Josef Jurícek (zbrojír 310. cs. stíhací perute), stojící: Jaroslav Lancík (palubní strelec 311. cs. bombardovací perute, KIA 2. cervence 1941), Rudolf Mašek (palubní strelec 311. cs. bombardovací perute, KIA 17. ledna 1942), neznámý. Archiv Tomáše Jambora.

Stránka pasu Arnošta Valenty ilustrující jeho cestu do odboje.

První prísahu složili príslušníci ceskoslovenské vojenské jednotky na Stredním Východe již 28. cervence 1940, ale v zárí ji opustili dobrovolníci, kterí se prihlásili do Velké Británie, do nove vznikajících ceskoslovenských perutí v RAF. Bylo jich dvacet pet a odpluli 10. zárí 1940, tedy presne v den první bojové operace 311. cs. bombardovací perute.

První transport dobrovolníku, budoucích príslušníku RAF. Stojící: první zleva Metodej Šebela (pilot 311. cs. bombardovací perute, KIA 18. listopadu 1943), šestý zleva Jan Cekal (pilot 311. cs. bombardovací perute), osmý zleva Milan Malý (pilot 312. cs. stíhací perute), desátý zleva Karel Štefánek (mechanik, pozdeji pilot 313. cs. stíhací perute), jedenáctý zleva Stanislav Tocauer (pilot 312. cs. stíhací perute), sedící: ctvrtý zleva František Hambálek (palubní mechanik, 311. cs. bombardovací perut). Ceskoslovenští vojáci spolu s Poláky hlídali zpocátku nemecké a italské zajatce.

První transport dobrovolníku, budoucích príslušníku RAF. Stojící: první zleva Metodej Šebela (pilot 311. cs. bombardovací perute, KIA 18. listopadu 1943), šestý zleva Jan Cekal (pilot 311. cs. bombardovací perute), osmý zleva Milan Malý (pilot 312. cs. stíhací perute), desátý zleva Karel Štefánek (mechanik, pozdeji pilot 313. cs. stíhací perute), jedenáctý zleva Stanislav Tocauer (pilot 312. cs. stíhací perute), sedící: ctvrtý zleva František Hambálek (palubní mechanik, 311. cs. bombardovací perut).

Ceskoslovenští vojáci spolu s Poláky hlídali zpocátku nemecké a italské zajatce.

O více než dva mesíce pozdeji 28. ríjna 1940 vznikl Ceskoslovenský peší prapor 11 – Východní. Až do brezna roku 1941 byli jeho vojáci ve výcviku, pak se presunuli na predmestí Alexandrie, kde spolu s polskými jednotkami strežili nemecké a italské zajatce.

V kvetnu stejného roku byla jednotka poslána na frontu, ale vykonávala spíše strážní službu. Do boju se zapojila až v cervnu, kde v Sýrii vítezne bojovala s Francouzskou cizineckou legií. Po ukoncení boju prešli nekterí z ceskoslovenských legionáru z Francouzské cizinecké legie do Ceskoslovenského pešího praporu 11 – Východního. Než byli v ríjnu 1941 naši vojáci odesláni do obleženého Tobruku, vykonávali opet strážní službu. V Tobruku bojovali spolu s Poláky a Australany do dubna 1942, kdy byl Ceskoslovenský peší prapor 11 – Východní stažen.

Prístav Tobrúk roku 1941. Foto porízeno cs. vojáky. Sbírka Zdenka Hurta. Štedrovecerní jídelní lístek ceskoslovenské polní kuchyne v Tobruku, 24. prosince 1941

Prístav Tobrúk roku 1941. Foto porízeno cs. vojáky. Sbírka Zdenka Hurta.

Štedrovecerní jídelní lístek ceskoslovenské polní kuchyne v Tobruku, 24. prosince 1941

O mesíc pozdeji byl zrušen a reorganizován na 200. cs. lehký protiletadlový pluk, který chránil prístavy, respektive ropnou rafinerii v Palestine a Libanonu. Dne 24. cervna 1942 uverejnila ceskoslovenská vojenská mise výzvu ke vstupu do ceskoslovenského letectva ve Velké Británii. Po verdiktu zkušební komise odplulo v polovine ríjna toho roku 171 dobrovolníku. Do Velké Británie priplula tato skupina 1. ledna 1943. Vetšina jeho príslušníku byla v ruzných odbornostech po absolvovaném výcviku odeslána k ceskoslovenským perutím. Ti, kterí zustali vojáky 200. cs. lehkého protiletadlového pluku, se na Silvestra 1942 do Tobruku vrátili a byli tam až do konce 12. cervna 1943. Posléze byl 200. cs. lehký protiletadlový pluk byl poté zrušen a vetšina jeho príslušníku odplula do Velké Británie, kde se stala vojáky tamních ceskoslovenských pozemních jednotek.

Uvedené cesty ale nebyly jediné, kterými se Cechoslováci dostávali do exilové armády. Nekterí byli mobilizováni, jiní byli ješte pred vypuknutím druhé svetové války zamestnáni v zahranicí, at už ve Francii, Velké Británii, nebo velmi exotických zemích. Mezi firmy, které vysílaly své zamestnance cílene do odboje, byla firma Bata. Do armády se hlásili i židovští uprchlíci. Další príslušníci ceskoslovenských perutí RAF byli získáni od ceskoslovenských pozemních jednotek ve Velké Británii. Rovnež v RAF sloužili bývalí bojovníci mezinárodních brigád ve Španelsku, poprípade uprchlíci z tzv. Vládního vojska. To byla armáda, kterou nacisté povolili zrídit v Protektorátu Cechy a Morava. Nicméne jejím príslušníkum neduverovali a proto je odsunuli do Itálie na práci, odkud utíkali do odboje.

Milan Malý, obránce Tobruku, pozdeji pilot 312. cs. stíhací perute. Archiv Tomáše Jambora. Ceskoslovenští letci na ceste do Velké Británie bývali castým zájmem novináru. Jiste k velké poteše gestapa, které si tak mohlo zjistit další jména uprchlíku. V clánku se píše: „Hrdinové letectví. Skupina ceskoslovenských letcu, v soucasnosti prechodne v metropoli, poté co v zámorí udatne bojovali, zejména pak v památné bitve u Tobruku kde hrdinne prispeli k porážce nacistického letectva.

Ceskoslovenští letci na ceste do Velké Británie bývali castým zájmem novináru. Jiste k velké poteše gestapa, které si tak mohlo zjistit další jména uprchlíku. V clánku se píše: „Hrdinové letectví. Skupina ceskoslovenských letcu, v soucasnosti prechodne v metropoli, poté co v zámorí udatne bojovali, zejména pak v památné bitve u Tobruku kde hrdinne prispeli k porážce nacistického letectva. Ve skupine vidíme porucíky letectví Ladislava Snídala (navigátora RCAF a 311. cs. bombardovací perute), Vladimíra Vanka, Viléma Kauderse (navigátora 311. cs. bombardovací peruti), Bohumíra Krézka (navigátora RCAF a 311. cs. bombardovací perute), Eduarda Wichtu (navigátora RCAF a 311. cs. bombardovací perute), Miroslava Sobotu (navigátora 311. cs. bombardovací perute RAF), Konráda Šmahela, Karla Štepána (navigátora 311. cs. bombardovací perute), Roberta Koblovského (navigátora 311. cs. bombardovací perute), Josefa Horejšího (pilota 311. cs. bombardovací perute) a Arnošta Švermu (pilota 311. cs. bombardovací perute).“ Archiv Lubomíra Úlehly.

Milan Malý, obránce Tobruku, pozdeji pilot 312. cs. stíhací perute. Archiv Tomáše Jambora.

Curated by Filip Procházka living history group 276th Sqdn. (reenacted) RAF