20% Off

Book online to get 20% off your Flight Zone experiences in July

Please note that Hangar 2 and Hangar 6 will close at 4:30pm on Saturday 31 July

Osudy- Life stories

Z dustojnického sluhy velitelem perute

S/Ldr Otto Smik, DFC

Narozen 20. ledna 1922, Boržomi, Gruzie

Padl 28. listopadu 1944, Zwolle, Nizozemí

Pohrbený pod cizím jméneme

Narodil se jako syn zajatého rakousko−uherského vojáka, puvodem ze Slovenska, a ruské Židovky. Svou vojenskou kariéru zahájil vskutku od základu – nejprve byl dustojnickým sluhou. V breznu 1941 byl na své prání zarazen do pilotního výcviku. Byl jedním z nejlepších ceskoslovenských pilotu, i proto byl po odlétání prvního turnusu zarazen jako ucitel strelby. V druhém turnusu sestrelil, mimo jiné, za jeden den tri létající pumy V−1. V zárí 1944 byl sestrelen, ale s pomocí nizozemského hnutí odporu se vrátil do Velké Británie. V listopadu 1944 byl sestrelen podruhé. Jeho ostatky byly kvuli chybné identifikaci nejprve pohrbeny pod jménem Belgicana F/O Henriho L. J. M. Taymanse. V roce 1965 bylo objeveno i Taymansovo telo, a tak byl Otto Smik, již pod svým jménem, pohrben na hrbitove Adegem East u Gentu v Belgii. V zárí 1994 byly jeho ostatky prevezeny na Slovensko a pohrbeny na hrbitove v bratislavském Slávicím údolí.

Otto Smik sestrelil jedenáct letounu (z toho dve ve spolupráci) jiste, jeden pravdepodobne a tri V−1.

Pametní deska mu byla odhalena již v roce 1977, a to v Bratislave, na dome, kde Otta Smik po návratu z Gruzie žil. Další je od roku 1992 na míste jeho havárie a od 26. listopadu 2010 je na základne smíšeného krídla Sliac, která od roku 2002 nese Smikovo jméno, jeho busta. Ottu Smika pripomíná také jedna z ulic mesta Zwolle. Je po nem také pojmenována jedna z ulic na pražském sídlišti Cerný Most. Prevoz Smikových ostatku je zaznamenán v dokumentu „Stratený syn Slovenska“.

Otto Smik pri streleckém výcviku, rok 1943. Archiv Tomáše Jambora. Otto Smik vyznamenán DFC. Uxbridge, 31. ledna 1944. Archiv Tomáše Jambora.
Otto Smik pri streleckém výcviku, rok 1943. Archiv Tomáše Jambora.
Príslušníci 122. perute RAF „City of Bombay“. Otto Smik – 1. rada, první zleva, Tomáš Kruml - 2. rada, tretí zprava, Jaroslav Hlado – 2. rada, šestý zprava. Archiv Tomáše Jambora.
Príslušníci 122. perute RAF „City of Bombay“. Otto Smik – 1. rada, první zleva, Tomáš Kruml – 2. rada, tretí zprava, Jaroslav Hlado – 2. rada, šestý zprava. Archiv Tomáše Jambora. Otto Smik vyznamenán DFC. Uxbridge, 31. ledna 1944. Archiv Tomáše Jambora.

Jeden z preživších z wellingtonu KX-B

W/O Alois Šiška

Narozen 15. kvetna 1914, Lutopecny, okres Kromeríž, Zlínský kraj

Zemrel 9. zárí 2003, Praha

Autor legendární knihy

V rámci RAF se zúcastnil všech trí náletu 311. ceskoslovenské perute RAF na Itálii. Nevrátil se ze svého devatenáctého náletu. Kvuli težce poškozenému letadlu byl na zpátecní ceste donucen nouzove pristát do Severního more. Pri pristání zahynul palubní strelec Rudolf Skalický, v záchranném clunu zemreli Josef Mohr a Josef Tománek. Preživší, Alois Šiška, Pavel Svoboda a Josef Šcerba, byli po šesti dnech vyvrženi na pobreží. Tuto svou anabázi, kvuli které témer prišel o nohy, popsal v knize „KX−B neodpovídá“, respektive „Flying For Freedom“. Po komunistickém prevratu byl i on se svou rodinou perzekuován. Po roce 1989 aktivne pracoval ve Sdružení ceskoslovenských zahranicních letcu a podílel se na rade akcí. V roce 2001 prevzal patronaci nad 222. výcvikovou letkou v Námešti nad Oslavou.

V jeho rodné obci mu byl v roce 2011 odhalen památník a v pražských Modranech, nedaleko místa, kde žil, je po nem pojmenována ulice. V roce 2012 byl odhalen památník jeho posádce
v holadnském Pettenu (www.kx-b.com).

Alois Šiška, uprostred, jako svedek proti bývalému nacistickému úredníkovi Hansi Globkemu. Cervenec, 1963, Východní Berlín. Archiv Dagmar Johnson - Šišková. Clenové Šiškovy posádky z osudného letu v prosinci 1941. Zleva Josef Mohr (KIA, 2. ledna 1942), Rudolf Skalický (MIA, 28. prosince 1941), Pavel Svoboda. Archiv Dagmar Johnson - Šišková.
Alois Šiška, uprostred, jako svedek proti bývalému nacistickému úredníkovi Hansi Globkemu. Cervenec, 1963, Východní Berlín. Archiv Dagmar Johnson – Šišková.
Alois Šiška mezi príslušníky „své“ jednotky letectva Armády Ceské republiky, která po nem byla pojmenována. Archiv Dagmar Johnson - Šišková.
Alois Šiška mezi príslušníky „své“ jednotky letectva Armády Ceské republiky, která po nem byla pojmenována. Archiv Dagmar Johnson – Šišková. Clenové Šiškovy posádky z osudného letu v prosinci 1941. Zleva Josef Mohr (KIA, 2. ledna 1942), Rudolf Skalický (MIA, 28. prosince 1941), Pavel Svoboda. Archiv Dagmar Johnson – Šišková.

Úcastník Velkého úteku

F/Lt Ivo Tonder

Narozen 16. dubna 1913, Praha

Zemrel 4. kvetna 1995, Londýn, Velká Británie

Utíkal z nemeckého zajateckého tábora i komunistického vezení

Poté, co 3. cervna 1942 vyskocil nad kanálem La Manche ze svého spitfiru, byl veznem zajateckého tábora Stalag Luft III Sagan. Spolu s dalšími se z nej pokusil utéci, a to pri „Velkém úteku“. Byl zadržen pet dní po nem, odeslán na gestapo a posléze do zajateckého tábora na zámku Colditz, kde se, jako odsouzený na smrt, dožil konce války. Po komunistickém prevratu se pokusil se svou rodinnou, vcetne velmi malých detí, odejít do exilu, ale byl zadržen a uveznen. Po nejaké dobe byla uveznena i jeho manželka. Proto uprchl z vezení, aby jí a své rodine pomohl. Celá rodina se sešla v Londýne v roce 1951. Ivo Tonder po zbytek života podnikal v potisku textilu.

Budoucí stíhací pilot. Archiv Petry Tonder.

Budoucí stíhací pilot. Archiv Petry Tonder.

Fotografie Ivo Tondera z jeho cesty do prvního exilu. Bejrút, 1940.	Poslední fotografie Ivo Tondera. Velvyslanec ve Velké Británii JUDr. Karel Kühnl predává 29. dubna 1995 jmenovací dekret do hodnosti generálmajora. Archiv Petry Tonder.
Fotografie Ivo Tondera z jeho cesty do prvního exilu. Bejrút, 1940. Poslední fotografie Ivo Tondera. Velvyslanec ve Velké Británii JUDr. Karel Kühnl predává 29. dubna 1995 jmenovací dekret do hodnosti generálmajora. Archiv Petry Tonder.

Zavražden jako úcastník Velkého úteku

F/Lt Arnošt Valenta

Narozen 25. ríjna 1912, Svébohov, okres Zábreh, Olomoucký kraj

Zavražden 31. brezna 1944, križovatka silnice Sagan – Zhorelec a Berlín – Vratislav, tehdejší Nemecko

Špatný místo pro pristání vybral si jeho bombardér…

Byl jedním z prvních, kdo odešel za hranice bojovat v zahranicní armáde. Po pádu Polska byl zajat Rudou armádou a internován v sovetských táborech. Nevrátil se ze svého šestého náletu. Posádka pri návratu ztratila orientaci a po vycerpání paliva pristála omylem na letišti Luftwaffe v okupované Francii. V zajateckém tábore Stalag Luft III Sagan se zapojil do “Escaping Committee”, a to jako exponent pro styk s Nemci. Podílel se i na ražbe tunelu Harry. Po Velkém úteku byl zadržen a spolu s dalšími znovuzatcenými válecnými zajatci zavražden gestapem. Jeho popel je uložen na British Military Cemetery Poznan.

Památka Arnošta Valenty je pripomenuta na známkách Ceské pošty, príležitostným razítkem, v poradu Ceské televize „Tajemství kufru“. Klub ceských turistu porádá memoriál pojmenovaný jeho jménem, v Praze na sídlišti Cerný Most najdete jeho ulici a v jeho rodném Svébohove, kde mu v roce 1973, kdy byl v Ceskoslovensku opet tuhý komunistický režim, odhalili pametní desku. Pripomíná ho také písnicka skupiny Taxmeni „Špatný místo pro pristání“. Pametní deska mu v jeho rodné obci byla odhalena i v roce 2012.

Fotografie Arnošta Valenty z vysokoškolského indexu	Dekret k vyznamenání Zlatá hvezda Rádu Za svobodu, která mu byla udelena v roce 1949. Je otázkou, cím by byl v tomto roce Arnošt Valenta odmenen, kdyby prežil válku a vrátil se do Ceskoslovenska.
Fotografie Arnošta Valenty z vysokoškolského indexu Dekret k vyznamenání Zlatá hvezda Rádu Za svobodu, která mu byla udelena v roce 1949. Je otázkou, cím by byl v tomto roce Arnošt Valenta odmenen, kdyby prežil válku a vrátil se do Ceskoslovenska.

Záznam z log booku, zachycující poslední operacní let Arnošta Valenty

Záznam z log booku, zachycující poslední operacní let Arnošta Valenty